Definic šamanismu je asi stejné množství, kolik je šamanů ve světě.
Podle mne, šamanismus vychází z myšlenky, že vše kolem nás je živé. Pozice a role šamana je v každé kultuře jiná, ale ve všech kulturách je šaman člověk, který umí komunikovat s bytostmi přírody a s předky. Tímto spojením tvoří šaman most mezi komunitou a Vyšším vědomím.
S osobou šamana bývají spojovány i další povolání, například: léčitel, mistr obřadů, učitel spirituální moudrosti, tanečník, hudebník, věštec, ochránce tradice. Kdy tyto povolání může zastupovat všechny uvedené, či jen některé z nich. Napříč kulturami, šamani nabádají k dobrému vztahu s předky a hlubokému spojení s přírodou.
Při léčení, cestování mezi světy, hledání vizí a spirituálním růstu používají změněný stav vědomí. Ten může být navozen bubnováním, zpěvem, tancem, prací s ohněm, posvátnou rostlinnou medicínou či jinými technikami. Díky němu jedinec zažívá svou osobní zkušenost spojení. Neučí se v jakého boha smí nebo nesmí věřit, ale učí se techniky, jak „mluvit s bohem“ každý den. Tak, i přes nelibost některých náboženství, se šamanismus nebo jeho techniky s těmito náboženstvími spojily. Pro příklad uvedu islámskou tradici Súfi(dervišové), jihoamerickou Santo Daime a severoamerický Native American Church(křesťané používající posvátnou rostlinnou medicínu) či blízkou spolupráci tuvinského šamanismu s tibetským budhismem.
Původní národy chovají ke svým rádcům a šamanům úctu a hluboký respekt i přesto, že šamani jsou „obyčejní“ lidé se svými dobrými i špatnými vlastnostmi a charakterem. Západní člověk je často zklamaný, protože šaman sice „něco umí“, ale stále je to jenom člověk. Když překročíme naše očekávání a předsudky, mohou nám šamani z celého světa pomoci s uvědoměním našich vlastních kořenů a původních tradic. Ne skrz přesvědčení, ale díky našemu osobnímu prožitku.
Proč je šamanská tradice důležitá a proč je třeba ji znovu objevovat v Západní kultuře?
Šamanská tradice je nejstarší praxí, která umožňuje pracovat s jinými realitami a spirituální sférou. Je prazákladním komunikačním prostředkem mezi naším a jinými světy. Šaman odjakživa své komunitě zprostředkovával poznání, informace a léčebné postupy, které získával v šamanském stavu vědomí (Shamanic state of Consciousness – zkratka SSC). Šaman pečoval o to, aby život komunity byl v harmonii a souladu s energií universa.
„Povinností šamana je znovu spojit a obnovit porušené energetické spoje a rovněž odčerpat a vrátit opět do oběhu nadměrně nahromaděné množství energie. (…) Spojení lze obnovit pouze po poradě s celým vesmírem prostřednictvím Ducha a energie. Kdykoli je byť jen jedna část kosmické pavučiny léčena, energie je obnovována v celé síti a slouží všem.“ (Mathewsová, 1997)
Tradice šamanismu tak zajišťuje udržet život člověka ve spojení se vším, v rovnováze s přírodními zákony, které jsou ukryty v srdci každého z nás a jsou funkčním základem celého stvoření. Díky tomu se jedinec ve svém bytí neodchyluje od svého středu a má možnost žít zdravý život přinášející růst a prosperitu nejen pro něj, ale také pro celou síť vztahů okolo. Skrze šamanskou praxi se lze napojit na základní esence života a prostřednictvím léčení se a vyladění svých vibrací a energetických bloků přinést do života radost a lásku.
Jak vidno, moderní člověk se v dnešní době na své cestě vychyluje z osy harmonie a to jej v mnoha případech může činit nešťastným a dezorientovaným. Jedinec současné západní společnost často může cítit ztrátu povědomí o smyslu svého bytí v této realitě. Absence duchovních a očistných praktik, přechodových rituálů a spirituální moudrosti jako takové je stále častějším důvodem pocitu chaotičnosti, nevyzrálosti a povrchnosti v současném světě. Cílem šamanské praxe je navracet člověka k jeho kořenům a duchovní moudrosti, k sobě samému. Prostřednictvím rozšířených stavů vědomí je lidská bytost schopna léčit tělo, duši i mysl. Rovněž je schopna vytvořit si komplexnější a mnohostrannější pohled na smysl svého konání v životě. Vrací se k prazákladním hodnotám, žije poctivěji a pravdivěji, napravuje vztahy v rodině, ale především léčí vztah sama se sebou.
Vlivem konzumního způsobu života a života orientováného na materiální pokrok je v západní kultuře naše tradice, spojení s dávnými předky a přírodou téměř zapomenuta. Jsme proto velmi vděční, že tradiční kultury s námi sdílejí své učení. Díky zachování originálního způsobu žití a předávání moudrosti z pokolení na pokolení se jejich vlákno tradičních praktik a rituálů nepřetrhlo. Skrze jejich tradici můžeme obnovovat a nacházet tu svou, která nám v naší společnosti tolik chybí.
„Západní průmyslová společnost je snad jedinou kulturou, která s HS (holotropními stavy, pozn. aut.) nepracuje a dokonce je zavrhuje jako projevy patologie. Starověké, předindustriální a domorodé kultury měly HS ve velké úctě a rozvíjely účinné techniky, které měnily vědomí. HS lidé po tisíciletí užívají jako základní nástroj pro rituální a duchovní život, pro diagnózu a terapii. Kromě přírodních, léčebných prostředků se k léčení užívalo HS, které byly vyvolávány u pacienta, u léčitele nebo u obou současně, někdy dokonce u celého společenství. HS měly svoji roli i v řešení praktických záležitostí, kde napomáhal jejich vliv na rozvoj intuice a mimosmyslového vnímání. Mezi starodávné a domorodé techniky vyvolávání HS patřila přímá nebo nepřímá práce s dechem, zvukové techniky, tanec a jiné formy pohybu, sociální a smyslová deprivace, přetěžování smyslů, fyziologické prostředky, meditace a další duchovní techniky, psychedelické látky zvířecího a rostlinného původu.“ (Grof, 2007)
Zdroje a prameny:
1) Mathewsová, Caitlín: Zpívej své duši na cestě domů, Nakladatelství ALTERNATIVA, Praha 1997
2) Grof, Stanislav: Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí, Argo, Praha 2007
3) Šamani [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: http://www.samani.cz/index.php?Z=7
Ondřej Bahník