V únoru letošního roku jsme měli tu čest podniknout výpravu do Kolumbie za poznáním
posvátných léčebných praktik a spirituální moudrosti tradičních léčitelů.
V průběhu tour, které se účastnilo 17 lidí, jsme navštívili tři lokace. Tou první byla Bogota.
Bogota je opravdu rozmanité a barevné velkoměsto mnoha chutí. Dokáže ohromit, překvapit,
potěšit, ale také vystrašit. Život se zde projevuje ve všech jeho podobách. V rámci naší výpravy
představovala Bogota krátkou třídenní zastávku, ale i tak v nás zanechala působivou stopu.
Atmosféra se zde ladí do mnohdy velmi kontrastních tónů – vedle bohatých čtvrtí plných přepychu
se hromadí ruiny slamů a chudoby. Nás ale Bogota držela v bezpečné a milé náruči, žádné
nebezpečí se k nám ani náznakem nepřiblížilo.
Cenným zážitkem byla návštěva muzea zlata, v němž jsme mohli spatřit rozličné artefakty
potvrzující bohatou šamanskou tradici a moudrost přírodních kmenů Kolumbie. Starodávné sošky,
poukazující na užívání posvátných bylin a udržování posvátných ceremonií a tradice, se v člověku
dotýkají hlubokého místa pokory a úcty k předkům.
Celé Bogotě dominuje hora Monserrate, která se vypíná do výše 3,152 metrů. Její vrchol, dostupný
lanovou dráhou, skýtá nádherný výhled na celé město. Druhou stranu hory zahaluje vysokohorská
příroda. V řídkém ovzduší se vám okolo hlavy prohání kolibříci a je možno se osvěžit koka čajem.
Tuto příležitost si ani jeden z účastníků nenechal ujít, takže pobyt na hoře byl značně rozveselený:)
V Bogotě jsme navštívili také místní rozlehlou botanickou zahradu, několik muzeí umění a
ochutnali místní speciality. K tradičním pokrmům zde patří polévka ajiaco – kukuřičná polévka s
kousky kuřete, tradičním kořením a smetanou. Pokud se domníváte, že v Kolumbii ochutnáte
konečně tu pravou dobrou kávu, mýlíte se. Káva se ve většině bogotských podniků nepodává a
když, tak dostanete Nesku do hrnku s plastovým brčkem:)
Našim hlavním cílem bylo navštívit oblast horního Putumaya, konkrétně vesnici Santiago v údolí
Sibundoy, kde žije kmen Inga. Vydali jsme se proto na čtrnáctihodinovou cestu nočním autobusem
do Mocoa. Z Mocoa do Putumaya vede pouze jedna cesta přes horský úsek, která je sjízdná
pouze v jeepech. Přejezd horským průsmykem po úzkých serpetinových cestičkách je velkým
zážitkem a nabízí spoustu krásných přírodních výhledů.
V Santiagu – rodné vesnici Mayora Taity Florentina Jacanamicoy – jsme byli ubytováni v tradičních
chýších hned vedle cabilda – hlavní budovy a kulturního centra vesnice. Kousek od našich chýší
byla také nádherná velká maloka, kruhová stavba pro tradiční posvátné ceremonie. Měli jsme
velké požehnání, že nás po celou dobu hostil a průvodcoval sám Florentino s jeho rodinou. Taita je
jedním z nejrespektovanějších starších kmene Inga. Je známým bylinářem a rostlinným lékařem.
Zdědil a rozvinul moudrost, vědění a dovednosti nejen svého otce, který byl nazýván Taita Curaca
– Taita taitů, ale i mistrů z jiných rodin a džungle. Za dobu strávenou v Santiagu jsme měli možnost
poznat jeho srdečnou rodinu i mnoho přátel. Florentinova skvělá žena a jejich dcery nám denně
připravovaly jídlo a zahrnovaly nás péčí a starostlivostí. Tradiční snídaňové menu v Santiagu se
skládá z arepas (domácí kukuřičné placky) s vajíčky a čerstvě vymačkaným juice (hlavně z papáji
a manga). V Kolumbii se nejčastěji jedí pečená kuřata, obvykle s rýží, mnohdy zabalená do
těstíčka (plněné arepas). Vyzkoušeli jsme i místní specialitu – pečené morče. Na sílu a pevnost se
zde konzumuje slepice, většinou tuhá a zastudena.
V době naší návštěvy probíhala v Santiagu jedna z největších slavností roku – Kalusturinda. Jsou
to působivé svátky odpuštění a zároveň oslavy nového roku kmene Inga. Slavnosti pro nás byly
silným a podmanivým zážitkem. Všichni obyvatelé se při nich vystrojí do nejlepších tradičních krojů
a s chřestidly, bubínky či jen pet lahví naplněnou fazolemi vychází do ulic. Zpívají a tančí po
několik dnů. Během slavností se pije zkvašený kukuřičný nápoj chicha a posvátně se obětuje
několik krav, přičemž najíst dostane každý z obyvatelů vesnice. Slavnostní menu sestává z kusu
krávy, kusu kuřete, vajíčka a páru brambor. Vrcholem je průvod, kterého se účastní i spousta taitů.
Rytmicky stále dokola se zpívá jedna a tatáž melodie, lidé se obřadně šlehají kopřivami, neúnavně
až transovně extaticky tančí a chřestí či hrají na harmoniky, bubínky, flétny.
Taita Florentino nám byl velmi dobrým průvodcem a učitelem, sdílel s námi moudrost předků i
znalosti bylin, ale hlavně jeho otevřené a krásné srdce. Významné bylo pro nás setkání s matkou
Florentina, více než devadesátiletou léčitelkou Mamitou Mercedes Tisoy de Jacanamijoy. Je
respektovanou a uznávanou bylinářkou a držitelkou tradice posvátné práce se silnou a málo
známou medicínou Chichaja. Chichaja je tajemství léčitelek z hor. Léčí s ní počáteční stádia
roztroušené sklerózy, chronické bolesti, poruchy nervového systému, ale hlavně s ní posilují
a očišťují šamany proto, ať mohou dělat svou práci nejlepším způsobem. Mimo jiné tato mocná
medicína pomáhá uvědomit si svůj ženský aspekt a přináší obrovské léčení na mnoha úrovních
(dokonce je schopna reaktivovat DNA). Čas slavností jsme strávili také ve společnosti Taity José
Antonia Jansasoye s jeho rodinou. Taita je známý svými individuálními očistami a především jeho
dovedností napomáhat léčení rodinných partnerských a jiných vztahů skrze posvátné ceremonie.
Také výrobou přírodních léků jako je Rapé.
Po zhruba týdnu stráveném v Santiagu jsme se vydali zpět do oblasti Mocoa a pak rovnou do
džungle. Byli jsme ubytovaní v tradičních vyvýšených chatkách v náruči místního pralesa. Kousek
od našeho ubytování tekla překrásná řeka se spoustou vodopádů, které jsme využívali jako
přírodní a nejlepší sprchy. Pobyt v džungli byl nabíjející a osvěžující. Krása, rozmanitost a
barevnost přírody nás uchvacovala každým okamžikem. V džungli jsme se vydali za jedním z
Florentinových učitelů Taitou Mayorem kmene Kamentsá Alfrédem Juajibioyem. Taitové pracují s
tradiční kolumbijskou medicínou Yahé a my jsme měli možnost s Alfrédem navštívit uprostřed
džungle také “kuchyni” (tedy pouze muži), kde se tato medicína za doprovodu posvátných zpěvů
obřadně připravuje. Pobyt v džungli a vůbec v Kolumbii byl intenzivní a transformační. Díky četným
vnějším i vnitřním zkušenostem jsme měli pocit, že jsme v ní strávili minimálně půl roku:). Celou
výpravu jsme zakončili nádherným výletem k obrovskému vodopádu Fin del Mundo – Na konci
světa, který si někteří z nás dokonce slanili. Každý si na své cestě došel svého metaforického
konce, aby začal nové začátky. Kolumbie nám do života přinesla hluboké léčení, osobní růst a
transformaci k vyššímu vědomí a jednotě.
Nyní z cesty vznikají dva dokumenty, na které se již brzy můžete těšit! Rovněž se chystají
další výpravy. Ta nejbližší již 8. září. Na tour je stále pár posledních volných míst, srdečně zveme. Další chystaná výprava je plánovaná na únor 2018.
