Ukázka z filmu Historie budoucnosti a otevřený dopis

Spoluautorem této výzvy je profesor David Nutt, kterého jsme natáčeli do filmu Historie budoucnosti. Profesor David Nutt a jeho tým před lety porovnali škodlivost různých drog pomocí jedné z nejrozsáhlejších odborných analýz svého druhu, kterou publikovali v prestižním časopise Lancet. Pusťte si přiložené video z připravovaného filmu, kde o tom mluví.

 

Výsledek překvapil celý svět: alkohol se umístil jako nejškodlivější droga vůbec, pokud se započítají nejen škody způsobené samotnému uživateli, ale i dopady na rodinu, okolí a celou společnost. Přestože jsou některé psychedelické látky dlouhodobě démonizovány a kriminalizovány, ve srovnání s alkoholem či tabákem vyšly jako výrazně méně rizikové. Tento výzkum se stal jedním z klíčových argumentů pro moderní, na důkazech založenou drogovou politiku.

 

V českém parlamentu se můžete v klidu opít v pracovní době za dotované ceny a pak rozhodovat o tom, že když někdo vypěstuje pár kytek na mastičky nebo chce někoho léčit ayahuaskou, půjde na 10 let na Mírov. A přitom jsou psychedelika 10x méně škodlivá.

———————————————

A pokud byste si chtěli přečíst znění dopisu, můžete: 

 

Vážený pane předsedo vlády,

 

my, níže podepsaní akademici, kliničtí odborníci, experti na veřejné zdraví, výzkumníci a profesionálové působící v oblasti drogové politiky, adiktologie, duševního zdraví a sociální péče, bychom rádi vyjádřili své hluboké znepokojení nad probíhajícími diskusemi o reorganizaci systému koordinace drogové politiky v České republice, včetně návrhů na úplné převedení této agendy pod Ministerstvo zdravotnictví.

 

Se značným zájmem sledujeme nedávnou veřejnou debatu v České republice, do níž se zapojil současný národní protidrogový koordinátor Pavel Bém, bývalí národní protidrogoví koordinátoři, odborníci na závislosti i zástupci odborné veřejnosti. Mnozí z nich veřejně varovali před oslabováním nezávislé koordinace drogové politiky. Zdůrazňujeme, že tyto hlasy nereprezentují stranické zájmy; odrážejí naopak desetiletí vědeckých poznatků, praktických zkušeností a mezinárodně uznávané odbornosti.

 

Po více než tři desetiletí je Česká republika mezinárodně uznávána jako jeden z nejúspěšnějších a na důkazech založených modelů správy drogové politiky v Evropě. Český přístup si získal celosvětový respekt právě proto, že nikdy neredukoval drogovou politiku pouze na otázku zdravotnictví nebo trestní justice [1]. Namísto toho dlouhodobě udržuje vyvážený, mezioborový a meziresortní rámec, který propojuje veřejné zdraví, sociální politiku, prevenci, harm reduction, léčbu, výzkum a lidská práva [2].

 

Tento model – koordinovaný prostřednictvím Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí a podporovaný Národním monitorovacím střediskem pro drogy a závislosti – umožnil České republice dosahovat jedněch z nejlepších výsledků v oblasti veřejného zdraví souvisejících s užíváním drog v Evropě [3,4,5]. Tyto výsledky byly dosaženy při zachování sociální stability, relativně nízké míry přenosu infekčních onemocnění a pragmatického a humánního přístupu k lidem užívajícím drogy.

 

Úspěch českého systému drogové politiky dlouhodobě stojí na jeho institucionální nezávislosti a schopnosti koordinovat činnost napříč ministerstvy a sektory. Umístění koordinace drogové politiky při Úřadu vlády zajišťovalo, že rozhodování nebylo ovlivňováno pouze prioritami zdravotnictví, ale také sociálními službami, regionální správou, vzděláváním, justicí, výzkumem a odborností občanské společnosti.

 

Proto nás znepokojují návrhy na centralizaci této agendy výhradně pod jedno ministerstvo. Takový krok by mohl oslabit vyváženou strukturu řízení a neúmyslně zúžit drogovou politiku převážně na medicínský rámec. Hrozí tím narušení integrované povahy českého modelu a ohrožení dlouhodobé stability a kvality programů harm reduction, nízkoprahových služeb, preventivních aktivit, terénní práce a komunitní sociální podpory – z nichž značnou část dnes zajišťují specializované nevládní organizace [6,7,8].

 

Zároveň bereme na vědomí probíhající diskuse o možném zřízení samostatné národní agentury pro koordinaci politiky v oblasti závislostí a drog, která by – podobně jako dnes Úřad vlády – mohla disponovat kompetencemi pro meziresortní koordinaci. Domníváme se, že jakékoli budoucí institucionální uspořádání by mělo zachovat, a ideálně posílit, základní principy, které stojí za úspěchem českého modelu:

 

– meziresortní koordinaci,

– tvorbu politik založenou na důkazech,

– nezávislost na krátkodobých politických cyklech,

– silný epidemiologický monitoring,

– stabilní podporu harm reduction a prevence,

– smysluplnou spolupráci s občanskou společností a regionálními službami.

 

Podle nedávných dat Evropské agentury pro drogy (EUDA) Česká republika nadále vykazuje mimořádně příznivé ukazatele veřejného zdraví ve srovnání s mnoha evropskými zeměmi. Patří mezi ně nízká míra přenosu HIV mezi injekčními uživateli drog [9], relativně nízká úmrtnost související s drogami [10] a silná síť dostupných služeb harm reduction [11], včetně nedávného rozvoje programů bezpečné konzumace [12] a režimů regulovaného nakládání s psychomodulačními látkami [13]. Tyto výsledky nejsou náhodné; jsou přímým důsledkem dlouhodobé, konzistentní a mezioborové koordinace politik na místní, regionální i mezinárodní úrovni.

 

V době, kdy se mnoho evropských zemí potýká s rostoucím počtem úmrtí z předávkování, nástupem syntetických opioidů, rostoucí sociální zranitelností a tlakem na systémy duševního zdraví [14], by Česká republika měla být vnímána jako cenný příklad racionálního a efektivního přístupu – nikoli jako model, který by měl být oslabován administrativní fragmentací či institucionálním znehodnocením.

 

S úctou proto vyzýváme vládu České republiky, aby zachovala nezávislost, mezioborový charakter a strategickou kapacitu systému koordinace drogové politiky. Jakákoli reforma by měla chránit mezinárodně respektované základy českého modelu drogové politiky a vyvarovat se kroků, které by mohly neúmyslně ohrozit desetiletí úspěšného rozvoje veřejného zdraví a sociální politiky.

 

Pouze tak může Česká republika nadále sloužit jako evropský lídr v oblasti pragmatické a na důkazech založené drogové politiky. Upřímně doufáme, že toto vedoucí postavení přetrvá a bude i nadále inspirovat tvorbu politik založených na důkazech v celé Evropě i ve světě.

 

S úctou,

 

Prof. David Nutt – profesor neuropsychofarmakologie Edmonda J. Safry a ředitel Neuropsychofarmakologické jednotky, Divize věd o mozku, Imperial College London (VB)

Prof. Alex Stevens – profesor kriminologie, Právnická fakulta, University of Sheffield (VB)

Dr. Alex Wodak – emeritní konzultant, Alcohol and Drug Service, St Vincent’s Hospital, Sydney; poradce správní rady Harm Reduction Australia (Austrálie)

Niamh Eastwood – výkonná ředitelka organizace Release (VB)

Martin Jelsma – ředitel programu Drugs & Democracy, Transnational Institute (Nizozemsko)

Steve Rolles – senior analytik politik, Transform Drug Policy Foundation (VB)

Ethan Nadelmann – zakladatel Drug Policy Alliance (USA)

Katrin Schiffer – ředitelka European Harm Reduction Network (Nizozemsko)

doc. Viktor Mravčík – Katedra adiktologie UK, ředitel výzkumu a inovací společnosti Podané ruce, bývalý ředitel Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (ČR)

Josef Radimecký, Ph.D. – klinický ředitel White Light I, člen předsednictva A.N.O., bývalý národní protidrogový koordinátor (ČR)

Jindřich Vobořil, M.A. – bývalý národní protidrogový koordinátor (ČR)

Alexis Goosdeel – bývalý výkonný ředitel Evropské agentury pro drogy (EUDA) a bývalý ředitel Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA)

Prof. Gary Potter – profesor kritické kriminologie, Lancaster University, prezident European Society of Social Drug Research (VB)

Christoph Bublitz – Právnická fakulta, University of Hamburg, hlavní řešitel projektu PSYCHEDELSI zaměřeného na etické a právní otázky psychedelik.